Jak voní jaro

Existuje tak víc než jedno jaro. Kromě léta, podzimu a zimy, jež jsou jedním velkým předjařím, je tu ještě předjaří malé, vlastní: předjaří posledních sněhů a prvního tání, předjaří porcelánových zvonečků sněženek a bledulí, jež jsou krásné, ale nevoní. Toto mezidobí, tento čas nikoho mezi polovinou února a prvním jarním dnem, voní hlavně vlhkou hlínou, tlením a nadějí. Voda pozvolna vsakuje do země a člověk znovu ucítí pevnou půdu pod nohama. Pak někdy v polovině března přijde první jarní déšť. To takhle jdete kolem Vltavy a souběžně s prvními kapkami vody, spíš visícími ve vzduchu než padajícími, najednou ucítíte petrichor. Vůni deště. Podivuhodný vjem vzduchu nabitého elektřinou, jako by vám někdo do chřípí zavedl jemné vodivé drátky a posílal po nich brnivé výboje. Vzduch se zároveň rozvoní hliněnou prašností, jako by rychle houstnoucí kapky svým měkkým dopadem do načechraného povrchu polních cest vířily částečky prachu. Ve skutečnosti tuto neopakovatelnou vůni způsobuje olejnatá substance, již v období sucha uvolňují do půdy a jílovitých hornin některé rostliny. A pak už může přijít.
 

Jaro

Začne to prvním jarním sněhem. To se bíle obalí kvetoucí stromy a vzduch rozvoní sladkou, pudrovou vůní pylu. Člověk by řekl, že někde náhle explodoval kamion dětského zásypu s hroznovým cukrem. Do stejné šíře se vmžiku rozletí i neúnavné včelí dělnice. A do středu těla začne pomalu vstupovat teplo.
 
A pak to začne prudce nabírat na rychlosti: v polovině dubna rozkvetou skvostné velekytice magnolií, majestátní zástupkyně "květů zla", všech těch voskových kalichů, z počátku šalebně nevinných, s nádechem hedvábně svěží zeleně a chladivých citrusů, a od završení plného rozkvětu až odpudivě masitých, krvelačných a zkorumpovaných. Úchvatné divadlo! V téže době se přidají koberce kuřátkově žlutých narcisů vonících něžnou, tělesnou vůní jehňátek. Nad květy ovocných stromů můžete hádat, v jaký plod se promění. Po ovoci poznáte je? Nejen po ovoci. I po květech. Kvetoucí jabloně tak voní svěže a křupavě po zelených jablkách odrůdy granny smith a v třešňových květech praskají zmoklé černé třešně. Ještě stihnou vykvést sladké, v nose lechtající hluchavky a trsy introvertních fialek, v jejichž vůni se jako na uplakaných akvarelech setkává voda s nostalgickým tónem bonbónů. A pak po velkém i malém předjaří skončí i první jaro. A nastane jaro druhé.
 
Velkolepé jaro května a počátku června. Na rozhraní něžné pudrovosti prvního, dubnového jara a slavnostního otevření gigantického májového květinářství kvete fialový šeřík. Právě ten svou marcipánovou pastózností určuje vonný charakter vrcholu jara s jeho přehlídkou omamných květů, v nichž se pojí opojná medovost s táhlostí jemného pleťového krému a klamavě nevinnou zeleností: začíná to překvapivě průraznými, vlaze zelenými, jemně citronovými konvalinkami, pak přichází orosená saténová táhlost pustorylu a nakonec medově zelený zimolez. Nevinnost je ta tam, teplota stoupá, člověk z těch vůní malátní a občas vytváří v parku zvláštní krokové variace. Mezitím na něj z bohatých bílých lat černého bezu skapává bezinková šťáva a ze sladkých svíc kaštanů práší divadelní líčidla. Jeden je nakonec rád, že dozrají první pařeništní okurky a že si dá na čelo chladnou slupku.



Přesycení ale trvá jen krátce. Sotva se léto přehoupne k létu babímu a začne padat první zlaté listí, už je člověku po jaru teskno, přestože ví, že už se blíží, že i listopadový pád listí je jeho předehrou sytící půdu rozkládající se celulózou. A tak už od konce října jaro znovu přivolávám. Nejprve parfémy na bázi vetiveru, pačuli a cypřiše, jež voní jako vodou napitá hlína březnového předjaří. Jak roste moje netrpělivost, sahám stále častěji po vůních, v nichž kraluje galbanum vonící po mladém hrášku a všemožné zelené složky - tak se jim říká, přestože barvy mají různé - počínaje konvalinkami přes narcisy až po rajčatový list. V těch voní první tráva, vzpřímená, hustá a sametová jako velikonoční obilíčko. A když se zima blíží ke konci, ale nechce vzdát, vytvářím si kolem sebe květnovou bublinu parfémem s lipovým květem, lehkou tuberózou a jasmínem, jenž vytváří instantní iluzi Monetova plátna dámy s paraplíčkem uprostřed louky plné hluchavek. S parfémy se dá kouzlit. Třeba vykouzlit jaro v kteroukoli roční dobu. Takové malé tajné vnitřní jaro.
 
Jaro je ten nejkrásnější čas. Povstání vůní a života.